MUDr. Rubáš komentuje aktuální stav koronaviru

Před několika měsíci jsme s údivem sledovali bezmocnost Číňanů ve Wu–Chanu napadených doposud neznámým virem. Domnívali jsme se, že negativní vliv na schopnost rychle se vyrovnat s nákazou, potlačit ji a úspěšně léčit má pro nás těžko uchopitelná směs volné ekonomiky a totalitního státu. Málokdo předpokládal, že podobnou situaci budeme prožívat v Evropě i v naší zemi. Ano, jsme svědky situace, která v moderní historii naší země nemá obdoby, se kterou jsme nepočítali a nemohli se na ni plnohodnotně připravit.

Epidemiologové, lékaři ale i politici mají k dispozici pouze zkušenosti z podobných situací, specifické chování nového viru není doposud popsané a pochopení jeho chování, to znamená přenosu, způsobu napadení člověka i citlivost na různé medikamenty, bude ještě nějakou dobu trvat. To platí i o přípravě léků a očkovacích látek. Nicméně se ukazuje, že jsou v zásadě dvě polární možnosti řešení: zastavit život země a kontakty lidí a možnost infekce maximálně omezit, aby zůstala dostatečná lidská i přístrojová kapacita zdravotního systému, schopná řešit krizové situace, zejména u starých a nemocných lidí. Tato metoda pravděpodobně prodlouží riziko infekce, které se sníží až po nakažení a získání imunity větší části populace.

Druhou možností je ponechat epidemii „divoce“ napadnout populaci a spoléhat na získání hromadné imunity i za cenu podstatně většího počtu nezvládnutých těžkých případů. Zdá se, že i v relativně malé Evropě došlo k velkému rozptylu zvolené metody, a i když si nemůžeme být jisti, co je správné, protože nevíme, co nás ještě čeká, je skoro jisté, že úplné puštění koronaviru ze řetězu není dobrá volba. V tomto smyslu jsem rád, že se naše země, v duchu dlouhé a úspěšné tradice epidemiologie, rozhodla pro první variantu. Ukázalo se, v čem jsme silní: vláda provedla rychlé a zásadní regulace v oblasti svobodného pohybu osob, podnikání a cestování, a nasadila roušky. Říká se, že v tomto smyslu byla ze všech zemí nejrychlejší a nejdůslednější. Naopak centralizované dodávky ochranných pomůcek skončily blamáží a ani za 3 týdny po vyhlášení stavu nouze a nařízení o jejich používání nejsou v dostatečném množství dostupné. Regulace za jedna a zásobování za čtyři. To má bohužel v naší zemi taky dlouhou tradici.

Kdo zaslouží respekt, jsou občané. Jako vždy v krizových situacích se dokázali semknout a čelit útrapám společně. Jejich mezilidská solidarita a vzájemná pomoc mě nikdy nepřestane fascinovat. Už víme, že nouzový stav a jakási celonárodní karanténa, budou trvat ještě nejméně měsíc, do konce dubna. Ale lidé budou muset unést mnohem víc, než jen „morovou ránu“ koronaviru. Již před epidemií bylo jasné, že se ekonomice přestává dařit a uzavření automobilek a jejich obslužných firem ukazuje zřetelně, že končí doba blahobytu.

Škoda, že na to naše země není připravena. Vláda v posledních letech zběsile utrácela víc, než země vydělala, přidělovala požitky zadarmo, heslem bylo „pro všechny první třídu“ a tak byly zrušeny regulační poplatky ve zdravotnictví, které měly alespoň symbolicky bránit zneužívání zdravotnických služeb, rozdávaly se minimální mzdy, zvyšovaly důchody a platy státních zaměstnanců, kterých utěšeně přibývalo, rozdaly se volné jízdenky, a když už všem fantazie docházela, paní ministryně Maláčová vždy něco dalšího vymyslela, jak utratit ještě nevybrané peníze z daní. A teď, když měla být státní pokladna přebytkem připravena na krizi, je zatraceně prázdná.

Takhle nelze skončit úvahu a dvou katastrofách, které naší zemi potkaly. Mohou vůbec přinést něco pozitivního? Myslím, že ano. Rozhodně znamenají zlom, který pokud ho ve zdraví přečkáme, může změnit naše uvažování. Je jisté, že epidemie jednou skončí a koronavirus bude další virovou infekcí, se kterou budeme muset jednou za čas počítat. Věřím, že nové léky a očkovací látky v tom pomohou. Ale jisté je, že nám současná situace připomněla, že nic není jisté, že náš pobyt na zemi je a bude vystavován rizikům, i takovým, o kterých doposud nic nevíme a že naše existence je křehká. A co se ekonomické krize týče, i ta nám pomůže vrátit se na zem, připomene, že nic není zadarmo. A to není málo.

MUDr. Luděk Rubáš

autor je bývalý ministr zdravotnictví